Hluk z ložnice se nešíří jen otevřeným oknem. Výrazný podíl na tom, jak moc je slyšet rozhovor, televize nebo kroky, má samotná konstrukce stěn, podlahy a nábytku. Prvním krokem bývá zjistit, kudy zvuk uniká. Často to není jen tenká příčka, ale i dveře s dutým jádrem, nezateplená podlaha nebo velká plocha čisté zdi, která funguje jako rezonanční deska. Právě na tyto plochy se vyplatí zaměřit pozornost dřív, než začnete kupovat drahé materiály.

Největší efekt mívá kombinace měkkých povrchů a hmoty. Pokud plánujete změnu v ložnici, pomůže čalouněné čelo postele 160-180 cm, které kromě vzhledu přidá i vrstvu pohlcující zvuk. Čalounění z textilie, koženky nebo mikrovlákna pohlcuje vyšší frekvence a tlumí odrazy od pevné stěny. Funguje to ale jen tehdy, když je čelo dostatečně masivní a sahá od podlahy vysoko nad úroveň hlavy. Tenký sololit potažený látkou zvuk spíš odrazí.

Akustické panely se hodí na stěny, které sousedí s obývacím pokojem nebo chodbou. Pěnové panely s vysokou hustotou pohlcují střední a vysoké frekvence, ale basy neřeší. Na ty je potřeba těžší materiál, například minerální vlna v dřevěném rámu nebo sendvič ze sádrokartonu s akustickou membránou. Panely se lepí přímo na zeď, případně se montují na distanční rošty. Čím větší plochu pokryjí, tím lepší výsledek. Rozhodně nestačí nalepit pár čtverečků za postel.

Materiály, které pohlcují hluk, se dělí na dvě skupiny. Pohlcovače pohlcují zvuk uvnitř místnosti a snižují dozvuk, kdežto izolanty brání průniku zvuku skrz konstrukci. Do ložnice se hodí kombinace obojího. Na podlahu koberec s podložkou, na stěny akustické panely nebo těžké závěsy, do dveří těsnění a masivní práh. U nábytku platí, že čím těžší a plnější, tím lépe. Knihovna plná knih nebo čalouněná postel pohlcují zvuk lépe než skříň z lamina s dutými dvířky. Výsledek se nedostaví okamžitě, ale rozdíl poznáte už po několika úpravách.