Výplň sedačky není věčná. Pěna, vlákna nebo péřové jádro ztrácejí postupně pružnost, a to i když potah vypadá na první pohled dobře. Většina lidí si všimne problému pozdě, obvykle ve chvíli, kdy se sezení stane nepohodlným. Přitom sedačka dává jasné signály už dřív. Stačí vědět, kam se dívat a co cítit.

Tvar je první indikátor. Zdravá výplň drží svůj profil a po zvednutí se vrátí do původní podoby během několika sekund. Pokud po usednutí zůstane v sedáku viditelná prohlubeň, která se do večera nevyrovná, pěna už ztratila schopnost reagovat. Dalším znakem je sesednutí okrajů. Místa, kde se sedák potkává s opěradlem nebo područkami, bývají první na řadě, protože nesou největší tlak. Když se linie sedačky začne vlnit nebo klesat ke konstrukci, výplň je buď zploštělá, nebo se v ní vytvořily tvrdé hrudky. U starších kusů se objevují i boule, které vznikají, když se vlákna slepí a vytlačí na jedno místo.

Vůně prozradí to, co oči přehlédnou. Zatuchlý, mírně kyselý pach, který se drží v látce i po vyvětrání, často znamená, že se do výplně dostala vlhkost. Ta se tam dostane potem, rozlitou tekutinou nebo pouhým provozem v místnosti s vyšší vlhkostí. Pěna nasákne, začne uvnitř pracovat a vzniká prostředí pro plíseň. Ta se projevuje specifickým zatuchlým odérem, který se nedá odstranit běžným čisticím prostředkem na potahy. Někdy se přidá i slabý zápach připomínající starý mokrý hadr. V takovém případě už nejde jen o estetiku, ale o hygienu. Pokud se k tomu přidá i prach, který se do výplně dostal skrz potah, výsledná vůně je těžká a dráždivá.

Když se sejdou oba faktory, tedy deformovaný tvar i nepříjemný pach, je zbytečné výplň dál zachraňovat. Praní potahu ani provětrání jádra už nepomůže, protože poškození je uvnitř. Řešením je výměna sedákové výplně provedená odborně, včetně kontroly konstrukce a nového potahu. Sedačka tak získá zpět původní komfort a zbavíte se i zdroje zápachu. Odkládat rozhodnutí nemá smysl, protože vlhkost a plíseň se mohou rozšířit i do dřevěného rámu.